Je fascinující sledovat, jak naše společnost balancuje mezi dvěma extrémy. Na jedné straně máme děti, které se neustále nudí. Jejich jedinou zábavou je elektronika, protože neví, co dělat, jak se zabavit, jak se propojit se světem. Rodiče jsou často zahlceni prací, domácností a vlastními starostmi, a tak dětem podávají elektronické hračky, které však nejsou skutečným životem.
Tyto hračky jsou jen stagnací, která vyvolává emoce přes obrazovku, ale nedovoluje dětem přirozeně se hýbat. A co se stane? Takové děti mohou časem spadnout do depresí a hledat úlevu v alkoholu nebo drogách, protože ty je na chvíli zbaví jejich emocionální bolesti z toho jak sledují jak jsou všichni happy a oni se nudí a jsou samy.
Na druhé straně je extrém rodičů, kteří se snaží, aby jejich dítě bylo dokonalé.
Celý den mají rozplánovaný do kroužků, jazyků, aktivit, aby dítě zvládlo vše, co oni sami nezvládli. Aby vypadalo perfektně, aby bylo vždycky nejlepší, aby se projevovalo podle ideálních představ. Často si tak rodiče kompenzují své nesplněné sny a touhy. Tento tlak je nebezpečný a děti tyto programy často nenávidí. Ale paradoxně je budou slepě následovat a samy na sebe vytvoří ještě větší tlak. A někdy i tyto děti sáhnou po alkoholu nebo drogách, aby na chvíli unikly tomu obrovskému napětí a touze být „dost dobré“ pro své rodiče.
Kde je tedy rovnováha?
Ta leží někde mezi akcí a odpočinkem. Ani jedno, pokud je ho příliš, neprospívá. Každé dítě se vyvíjí a v každém období potřebuje něco jiného — někdy více pohybu, někdy více klidu. Klíčem je být vnímavý a přítomný. To znamená odhodit věci, které nám kradou čas, a skutečně tu být pro své děti. Ať už spolu tvoříte nebo jen sedíte v tichu vedle sebe, vaše přítomnost je to nejcennější, co jim můžete dát. Aby věděly, že jsou slyšené, viděné, milované.
