Facebook pomalu začínají zaplavovat nádherné fotografie lvů spolu s články o tzv. lví bráně. Jedna fotka krásnější než druhá – přiznávám, lev je překrásné a majestátní zvíře.
Ale zpátky k „bráně“.
Už několikrát při pohledu na ně jsem si říkala, že bych asi měla taky něco napsat. Když už je ta brána otevřená, měla bych se přece vyjádřit. Ale pak přišel klid.
A s tím klidem i zpráva zevnitř:
„Nemusíš psát vůbec nic.“
Přečetla jsem si pár článků. Byly moc hezky napsané, laskavé i hluboké, ale nějak se mě to celé nijak nedotýkalo.
Nepřicházela inspirace.
Až dnes. Dnes na mě vyskočil článek od Terezky Čagy. S Terezkou často ladíme podobně, máme podobná témata, vnímání. A ten její text mi sedl…
Jak se říká – jako hrnec na p*del.
Tak ho sdílím (KLIK SEM). Ne proto, že je „ten nejlepší“, ale protože mi právě teď sedí. A třeba někomu z vás taky. A nebo ne.
A víte co?
Je to jedno.
Můžete si projít všemi možnými bránami.
Můžete se někde aktivovat.
A nebo taky nemusíte dělat vůbec nic.
Můžete se válet jako líná kočka. I to je přece jedna podoba lva.
Protože stejně jako každý z nás má rád jiné kafe, ladí každému něco jiného.
Někdo silné, někdo slabé.
Někdo černé, někdo latté s vanilkou.
A úplně stejně to máme i s tématy, energií a prožíváním.
Každý z nás si tu najde to své – něco, co ladí, co rezonuje, co prostě „sedne“.
A třeba za rok zjistíte, že vás oslovuje něco úplně jiného.
A nebo si zpětně přečtete článek z letoška a řeknete si: „Hmm… letos už to se mnou vůbec nerezonuje.“
A i to je naprosto v pořádku.
Takže ať už projdete jakoukoliv bránou,
nebo neprojdete žádnou,
hlavně ať je vám v tom dobře.
Ať cítíte klid. Radost. A svou vlastní cestu.
Krásný den vám všem,
Mitra
P. S. Já dnes prošla tou na Karlštejně – a jsem šťastná jak blecha. Další splněné přání… No, je to krásný hrad. A nejen krásný…
