Dnes jsem dostala takový hezký impuls. Přišlo mi sdílení od jedné ženy, která se chystá na terapii. Známe se osobně a protože měla trochu obavy, chtěla jsem ji podpořit a tak jsem jí napsala „Neboj, podíváme se, kde jsi to nasbírala a uklidíme v tom.“ a hned mi přišlo na mysl znovu to, co vím už dlouho a připomínám si každý rok, když se začíná „bláznit“ s předvánočním úklidem.
Tak si před těmi svátky a koncem roku ukliďte, každý rok chcete začít jinak, ale to musí být uklizeno!!! Co tím ten, kdo nám řekl, abychom před Vánocemi uklízeli „chrámy“ myslel. Řekl: „Ukliďte si své chrámy.“, tím nemyslel naše domy, ale to v čem bydlíme, kde dočasně okoušíme život… ve svých tělech. To jsou naše chrámy, a tak budeme s kamarádkou uklízet, vyčistíme v jejím chrámu, vše co ji zatěžuje a co není třeba to dál sebou vláčet a nechat se omezovat. Vyčistíme vše, co vytvořila a už nepotřebuje.
Všechny emoce a pocity si totiž tvoříme sami a co si vytváříme, to následně prožíváme. Je to jednoduché, jako když peču koláč, upeču koláč, pak taky jím koláč.. když si tvořím obavy a strachy, tak je následně taky prožívám. A někdy se to tak zamotá, že je třeba v tom uklidit a „něco vyklidit“.
Tak přeji všem, aby si krásně uklidili ve svých „chrámech“ a pak budou svátky „klidné“, protože rodina a naši blízcí jsou největší mistři v tom, aby pro nás vytvořili takové podmínky a okolnosti, abychom se lehce ztotožnili s jakoukoliv emocí, o které si myslíme, že už nás „nechytí“. Přeji krásný úklid jak chrámů, tak třeba i těch domů, protože jak navenek, tak uvnitř, jak dole tak i nahoře atd.
Letos sedí dvojnásob, jelikož situace nám asi vymetla toho emocionálního smetí tak trochu víc.
A letos na to máme zřejmě i více času, díky tomu, že nemůžeme tolik pracovat, a tak můžeme o to víc „uklízet“.
Vaše uklízečka chrámů Mitra 
Zde najdete videa k emocím a jak si v nich „pouklízet“.
