To, co Mitra dokázala, je něco naprosto neuvěřitelného. Sedla a napsala knihu během několika týdnů. A mně trvalo zhruba tři týdny, než jsem knihu prošla, pomohla poladit některé pasáže a výrazy. Ladila jsem spolu s Mitrou energii slov tak, aby kniha byla hezky hladká a četla se lehoučce, i když jde obsáhlé hluboké téma. A v tom je právě to kouzlo.

Celá práce byla místy velmi obohacující i náročná. Upřímně, kdybych si tuhle knihu vzala do ruky a rozhodla se ji číst, zabralo by mi to dost možná i půl roku. Přečetla bych nějakou její část. Nechala ji na sebe působit. Knihu odložila a pak se k ní zase vrátila. Je to totiž jedna z těch knih, při jejímž čtení zažíváte určité zajímavé momenty, jež mají velký transformační potenciál. Jenom tím, že si uvědomíte některé samozřejmé věci, jenom tím, že vám něco dojde a spojí se souvislosti, které dřív jen tak volně pluly vzduchem, nebo že někdo pojmenuje něco, o čem pro vás bylo obtížné mluvit, s lehkostí a přirozeností, bez ohledu na zátěž, kterou s tím máte spojenou vy. Jenže já měla v závěrečné fázi jen pár týdnů, a tak jsem všechny tyhle věci vstřebávala trochu intenzivněji.

To, co na Mitře a její knize velmi oceňuji, je, že píše o věcech, které sama nemá nijak výrazně zatížené. Znáte autory, kteří píšou knihy o tématech, s nimiž mají nějaké problémy, a tím tak můžou zatěžkat jak obsah knihy, tak její čtenáře? Mitra to píše z jiného důvodu. Se všemi těmi tématy totiž pracuje, pomáhá nacházet cestu k přirozenosti prožívání vlastní sexuality mnoha ženám, a nejen jim, jejich prostřednictvím i jejich partnerům a při individuálních terapiích vlastně všem.

O hlubokých a náročných tématech dovede mluvit a psát s takovou lehkostí, bez zatížení studem, vinou nebo čímkoli jiným, že se některá témata v její přítomnosti ve vás začnou sama postupně otevírat. Cítíte, že to jde. Díky tomu má každý z nás možnost číst text, který můžeme konfrontovat se svým vlastním prožíváním, s pocitem bezpečí a bez předsudků. Text má v sobě čistotu a klid a je naplněný laskavým přijetím a uvolněním.

Sexualita jako cosi posvátného z našeho vědomého života prakticky vymizela. Je nahrazena pouhým voayérstvím nebo něčím ještě daleko méně přínosným, protože se posvátnost spojení mužského a ženského principu zkrátka vytratila z povědomí našich zprofanovaných existencí. Přitom jsme den co den a noc co noc nejčastěji jen bezděčnými účastníky neustálého spojení naší Matky Země s Otcem Sluncem. Jejich spojení vytváří pro nás všechny možnost existovat ještě ke všemu také ve fyzických tělech, která si díky tomuto spojení mohou tvořit naše nesmrtelné duše. 

 Za dávných časů našeho nevědomého účastenství bylo toto povědomí samozřejmou a přirozenou součástí našich životů. Nikoho by ani nenapadlo jakkoli relativizovat tuto skutečnost. Jistě, z hlediska hlubinné psychologie musíme konstatovat, že to tak bylo zejména z důvodů našeho archaického vědomí. Lidské vědomí prochází v posledních tisíciletích bouřlivým vývojem, takže mnohé z toho, co bývalo nevědomou samozřejmostí, stává se značným problémem, jakmile je to vytaženo z hlubin nevědomí na světlo vědomí. Inflace a s ní spojená devalvace se zdaleka netýká jen oblasti naší ekonomie. 

 Daleko hlouběji nás zasahuje v oblastech naší duševní zakořeněnosti, která na devalvační experiment inflačního vědomí reaguje přinejmenším zdrženlivě. Právě z těchto důvodů je naprosto nezbytné, abychom spojení mužské a ženské energie věnovali natolik vědomou pozornost, jak jen jsme toho schopni. Je to možná cesta, která problematizuje pornoprůmysl a genderové experimenty, zato nás však vrací k našim vlastním kořenům.A to je veledůležité zvláště v době, která je natolik ohrožena vykořeněností, že další přežití lidstva na této planetě se vůbec nejeví jako samozřejmé.