Minuly týden jsme v menší skupince stihy poslední letošní Posvátnou sexualitu. 
Zúčastnila se ji i dívka, se kterou jsem se setkala už dříve na osobní konzultaci. Když jsem ji viděla poprvé, napadlo mne .. bože, co se jí stalo?!!!
Fyzicky byla docela v pořádku, ale jinak vypadala, jako by utekla z nějakého vězení s těžkým terorem. Tělo sevřené a v očích marnost, strach…
Jenže ona se ROZHODLA. 
Rozhodla se vystoupit z vlastních stínů a strachů a bolestí, které ji omezovaly snad už od dětství. A dala se do „práce“. Přijela znovu a už tehdy bylo vidět, že „ledy se hnuly“.
Na semináři, po Posvátné sexualitě, po Tanci srdce, si uvědomila, že si celý život mylně myslela, že když se bude uzavírat a schovávat své emoce, bude ochráněna. Ale teď zjistila, že když otevře svoje 
, není zde už strachu, nejistoty a dalších negativ. Vyloženě se narovnala a to psychicky i fyzicky (předtím byla v neustálém předklonu, aniž by si toho byla vědoma) a začala tvořit svoji novou realitu.
Více popisuje ve svém sdílení, které mi poslala a poskytla ke sdílení, aby i jiné ženy mohly najít v sobě naději a víru, že vše je možné změnit.
Stačí se ROZHODNOUT, UVĚŘIT A VYKROČIT. Ten krok za nás totiž nikdo jiný neudělá.
A já ji za toto sdílení děkuji. 
Mitra
Milá Mitro,
včera jsem pociťovala velkou vděčnost za setkání na Pálavě. Během dne, kdy jsem byla sama, mi docházely úplně jemně různé věci, moje nepochopení, i jak jsem byla nastavená ve vztazích s muži…Netušila jsem, jak je ten postoj trpitele nebo oběti zažraný, bez odstupu od emocí a té práce s nimi, bych se v tom mohla točit nekonečně dlouho. Cítím, že ze mě zase spadl nějaký tmavý filtr minulosti a můžu žít jinak, radostně a živě. Byla jsem celý den oživená a dělala věci, ve kterých jsem se cítila čile, třeba jsem i vytáhla kolo – s myšlenkou, když se tělo moc nehýbe, chystá se na smrt.
Pro mě bylo fajn, že jsme byly v menší skupince, a jsem vděčná, že jsem dostala prostor se tím postupně prochodit, protančit, prozpívat…uvolnit, že jsem od Tebe a všech žen dostávala zpětnou vazbu a podporu a tak mohla uvidět, co jsem si neuvědomovala, a měnit. Je mi jasný, že to bude chtít se k tomu všemu vracet, připomínat a vkládat do života, krmit toho správného vlka, aby se mi to dostalo víc pod kůži, do žil, až do kostí…do pánve a narovnané páteře.
Vzpomněla jsem si, jak jsem prožívala tu proudící sílu, že je mohutná, krásná, a že v kontaktu s ní, je člověk skutečně živý, tvořící a mocný, mám přání se do toho stavu vrátit, jak by svět vypadal kdybychom v tom znovu byli…
Bylo krásný vidět, jak ženy ožívají a rozkvétají, pohled na tanec Kláry je nezapomenutelný, mít to všechno na háku.. tahle práce dává hluboký smysl a moc za to děkuju. Taky za tvé provázení po místech Pálavy, bylo to kouzelné setkání.
A taky jsem se podívala na film Gladiator, který jsem neviděla, silná scéna, kdy Comodus říká Gladiátorovi: Myslíš si, že se bojím? A on odpovídá: myslím, že ty se bojíš celý svůj život. Můj přítel mi jednou řekl: smrt se na nás směje a my se prý na ni smějeme také…
Díky
Lucka
