Někdy nám v životě naši nejbližší začnou vyvolávat různé pocity, které nám nejsou příjemné. Když už nevíme, co s tím, vyhledáme pomoc. Nakonec zjistíme, že to není o nich, že jsou pouhými ‚dobrovolníky‘, kteří nám ukazují, že je čas něco změnit. To je i příběh muže, který ke mě přijel na terapii.
Po terapii si tohle vše krásně uvědomil a ještě to vložil do básně.
Jemu se ulevilo, pnutí mezi ním a vlastním dítětem zmizelo a oběma je zas na světě veseleji a lehčeji.
Pokud to máte podobně, klidně se zastavte.
TERAPIE
Někdy stačí jen pootočit naše vnímání a problémy zmizí… Znáte to… Změň sebe a vše kolem se změní samo.
Tady je báseň, co mi Petr později napsal, kde si hezky věci znovu uvědomuje… No parádní.
Hry s pocity – báseň od Petra
Děkuji ti krásné tělo,
že jsi to všechno se
mnou prožít smělo.
To teda koukám,
jakou máš paměť.
Pokouším se v tom vyznat
a vyhnat tu havěť, která
zlobí nás oba.
Těch strachů, těch obav
a krachů, zoufalství,
slabostí a hněvů, proč
nenecháš to vše
na druhém břehu?
Já vím, jsou to zkušenosti,
připomínky a sám se jich
držíš zuby nehty…
Můžete jít, děkuji vám.
Už koukám na to trošku
z dálky, nehroutím se.
Sám si všechny pocity tvořím
a můžu se tím bavit.
Kde působí a co mi říká,
ochutnám to a nechám jít,
nepotřebuju se s tím
ztotožnit.
Vím, že za tím vším je
nekonečné živé NIC,
kam si vždy odskočím
do bezpečí.
Ale né se schovat,
naopak vstříc dalšímu učení…
Život se v cokoliv co
potřebuješ promění.
