CHŮZE S HADEM

Každý ve svém těle máme spoustu energie. Je to energie, která nás vyživuje, posiluje, nese energie života, prostě je to životní energie. Často si ji uvědomujeme ve chvílích radosti, když děláme něco, co nás vyživuje atd. A taky při sexualitě.‌

Pokud si ji uvědomujeme, můžeme s ní pracovat, ale o tom jindy.

Teď jen jednoduše. Aniž bychom cokoliv dělali, proudí a prostě tu je.

Jenže někdy máme velkou fyzickou a hlavně psychickou zátěž a tak se nám držení těla pod tím vším trochu mění a „ohýbá“. Pak dojde k tomu, že se někde dole v křížové kosti přeruší spoj a energie neproudí.‌

Tuhle důležitou „maličkost“ objevili už taoističtí mistři.

Jde o křížovou kost a nasměrovat lehounkým pohybem naši pánev tak, aby se „spínač“ znovu sepnul. Pak začne proudit energie celým tělem, nám je dobře, cítíme se sebevědomě a záříme. Celé naše tělo tuto energii vyzařuje do prostoru a vyživuje tím tak nejen naše tělo ale i okolí.‌

Jak se k tomu dostat?

Jak ji můžeme cítit?

To můžeme jednoduše udělat pomocí jemného pohybu pánví. Jedná se o mikropohyb, který nejspíš běžně při prožívání sexuality děláme, jen si ho neuvědomujeme. Tento téměř neznatelný pohyb ale nemusí souviset jen se samotnou sexualitou nebo s cvičením. Můžeme s ním pracovat každý den.‌

Na seminářích tomu říkáme „chůze s hadem“.

Proč ji takto nazýváme? Pokud pohnete správně pánví, jako byste probudili hady Idu a Pingalu a aktivovali energii ve svém těle. Ta jím poté začne prozařovat.‌

Jak už jsem uvedla, vaše energie odnikud nepřichází, je vaší součástí. Někdy je ale neaktivní, v podstatě „vypnutá“. Tímto pohybem ji aktivujete.

Je to podobné, jako když je nějaký přístroj zapojený do sítě, ale elektřina do něj neproudí, není „aktivní“, a tak lampička nesvítí.‌

Tento pohyb kostrčí je tedy něco podobného, jako byste zapnuli jakýsi spínač, který otevře proudu cestu. Jako byste byli lampičkou, která se tímto pohybem rozsvítí. Toto přirovnání je asi nejpřesnější, protože ti, kteří takto sexuální energii aktivují, najednou vypadají jinak, jako by byli spokojení, nic je netrápilo, mají lehký úsměv na tváři a jiskru v oku a navíc jsou v tu chvíli velmi sebevědomí. Vyzařují příjemnou energii, která je pro ostatní velmi lákavá. Takového člověka si okamžitě všimnete – vypadá, jako by zářil.‌

Na jednom ze seminářů po tomto cvičení jedna žena prohlásila: „Už nikdy nikam nebudu chodit bez zapnutého hada.“‌

Kromě všeho výše uvedeného je jedinec se „zapnutým hadem“ ve velmi pohodovém stavu. Jako by pro něj žádné obtěžující myšlenky ani neexistovaly, a pokud ano, tak je prostě tolik nevnímá a neztotožňuje se s nimi.‌

Tady pro ukázku Vonti a Gara, ti dva ji nevypínají nikdy. Koukněte, jak se hezky nesou. Taky ji vidíme u přírodních národů. Proč? Mají možná mnohem míň věcí než my a proto také menší zátěž. 

Určite si chůzi s hadem také vyzkoušejte 🙂