NA CHVILKU TO ZKUSTE VŠECHNO ZAHODIT
aneb VŠE je NIC a NIC je VŠE
Kolik jsme se toho za svůj život naučili, kolik přesvědčení jsme si vzali za vlastní, čemu všemu věříme, čeho všeho se držíme…
Kdybychom to měli sepsat, byl by to velký seznam názorů, přesvědčení, zažitých vzorců atd…
Ale zkusme na chvilku veškeré své vědění odložit – vše, o čem se domníváme, že je s námi úzce spjato. Někdy to trochu může bolet, ale pak se objeví nenucené bytí.
Když opravdu na chvilku odhodíme vše, co nám je známé – takzvané naše jistoty – pak vkročíme do nenuceného bytí. Do milosti, která je všudypřítomná, protože to všechno „musím“ a „měla bych“, to je jen naše přesvědčení.
Milost na nás čeká a je všudypřítomná a vždy. Proniká nás a obklopuje (pokud jí to dovolíme) a je to vlastně naše podstata. Ale tolik jsme se od ní odklonili, že je to pro nás stav nezvyklý a někdy i děsný.
NIC – a přitom někde víme, že NIC je VČECHNO a všechno je NIC.
Tak na chvilku s tím buďte, možná si nejdříve představte, že jste vším, nechte to na sebe působit. Ať o tom ví každá vaše buňka, nechte ji to zakusit, a tak dlouho v tom vydržte, až se to překlopí v krásné a sladké NIC…
Přeji krásný prožitek 
