- Jak na to
- Jak to najít
- A mnohem víc…
Mám tady jedno sdílení ženy, která to všechno krásně popsala. Kromě přijetí sebe a svého těla objevila mnohem víc.
A stačily na to jen 4 dny – mrkněte SEM.
„Dráha Mitro, úžasná průvodkyně,
ještě jednou ze srdce děkuju za seminář Žena ve své síle, za znovunalezení mojí Vlčice (nebo minimálně za její probuzení). Byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků za poslední dobu, asi proto, že konečně vycházel zevnitř. Ze začátku semináře jsem byla celkem mimo, tedy respektive mimo tělo. Tanec s divoškou proto nešel z jejího srdce, zastavila ho moje hlava.
Ale našla jsem svoje silové zvíře, neskutečný pocit mít svého vnitřního průvodce, ochranitele. Jeskyně na Turoldu byla velkým prožitkem stejně jako objevování silových míst Pálavy, člověk se před nimi musí sklonit.
Noc u ohně pro mne byla celkem zlomová, jsem na sebe neskutečně pyšná… Však ty víš.
Největší překvapení potom bylo zjištění, jak moc je ve mně plno, živo, kolik je ve mně síly. Na to jsem přišla u ponoření se do sebe a objevení svého posvátného i temného já. Vždyť já nejsem jen schránka! Je ve mně plno, do háje s vnitřní samotou, můžu se vždy obrátit sama k sobě, jak úžasný pocit, mít se, cítit se, uvědomit si sama sebe ve všech svých aspektech. Přiznat si, co všechno je mou součástí, být si sebe vědoma. Mám tělo, je krásný a jedinečný, je moje! Jak jsem k němu do teď přistupovala…
Člověk musí přijmout a odpustit si, o co všechno se tím okradl. Přišla jsem díky tobě a úžasnému kolektivu žen kolem mě na to, že hlava není nepřítelem srdce, že mohou spolupracovat.
Otevřenost našeho kruhu mi byla velkou podporou s mojí vlastní otevřeností a odkrytí problémů a věcí, na které nejsem vůbec pyšná. Ale teď jsem TAK ráda, že jsem se otevřela. Toužila jsem po radě, po řešení, ale ty jsi mi ukázala, že odpověď, kterou hledám, je vlastně celou dobu ve mně, že ji znám.
Teď už vím, jak doma naložit s energií a silou Vlčice a jak funguje naopak můj muž, medvěd, a jaké hranice musíme mít nastavené. Tanec s vnitřním dítětem završený šamanským skokem byl pro mě nejlepším tancem života. Ten pocit osvobodit svoje tělo, moment, kdy mu dá hlava svobodu. Sluneční pyramidu si budu muset v sobě ještě zpracovat, vše ve mně ještě pomalu doznívá…
Cítím velkou vděčnost za nalezení se, za uvědomění si sebe samotné, za přijmutí faktu, ze nemám moc nad pocity ostatních, ale jen svých, za uvědomění si, že ublížit nám nemůže nikdo, jen my sami sobě. Cítím energii, jakou už dlouho ne, já- netrpělivost sama – cítím vnitřní klid a vyrovnanost, dokonce i lásku k sobě…!
Mitro… Děkuju! A děkuju všem ženám, které tím prošly se mnou.“
