Kde jsme doma? Tam, kde se cítíme v bezpečí, v absolutním přijetí, milovaní, prostě je to místo, kde můžeme odpočívat, ale i vesele tvořit, setkávat se s rodinou, přáteli, smát se, plakat, prostě vše.
Kde je takové místo?
Musí to být náš dům? Náš byt?
Často se touláme světem a i když se ocitneme stovky kilometrů od našeho domu, najdeme místo, kde se také cítíme jako doma. Někteří lidé milují sever, jiní jsou „jako doma“ někde u vody (ať už je to moře nebo jezero), jiní na poušti. To vše nám totiž připomíná chvíle, kdy nám bylo dobře. Kde jsme se cítili bezpečně, přijatí, milovaní.
Takovvých míst je na světě tolik, kolik si jich naše tělo a jeho DNA pamatuje.
Tato fotka je ze stanu uprostřed pouště v malé Petře v Jordánsku. Tady jsem se cítila opravdu jako doma a vnímala jsem to cele a plně v každé buňce svého těla. A i místní se mě pořád dokola ptali: „Ty jsi tu už byla? Známe se?“
Na to jsem odpovídala: „Ano, ale to už je dávno.“
Miluju země, kde je písek, teplo a vím, že je mám spojeny se svými dávnými domovy.
Možná i proto jsem začala tvořit Červený stan . Ten má také svoje kořeny v podobném místě. Jestli nevíte, co to je, podívejte se do odkazu níže, nejen že tam uvidíte pálavský červený stan, ale také odkaz na film, který vám o něm vypoví vše.
Chtěla jsem, aby i tady vzniklo místo, kde se ženy budou moct cítit jako doma, milované, viděné, přijímané, prostě takové, jaké jsou, v bezpečí a klidu, mohou vnímat podporu, odpočívat i čerpat inspiraci od ostatních.
Mitra 🥀
