I když každý z nás má tu svoji mámu, protože jinak bychom tu nebyli, ne každý s ní má blízký vztah. Někdy se pohádáme, někdy se prostě nesejdou naše názory nebo nás něco rozdělí. Ale někdy je to ještě mnohem časnější událost, kdy se něco stane a vztah k mámě vlastně vůbec nevznikne.
Co pak může následovat?Pocit, že se nemám o koho opřít, pocit, že jsem na vše sama/sám, pocit, že nemáme chuť mít rodinu. Nechuť se potkávat s vlastní rodinou. Pocit, že vlastně nikoho nezajímám. Pocit, že sourozenci jsou více milovaní. Pocit, že nemá smysl mít rodinu. A mnoho dalších pocitů a emocí s tím spojených.
A co může být důvodem? Klidně to, že nás někdo v porodnici od maminky odnesl nebo že nás někdo dal do inkubátoru. Jako malé miminko si vůbec neuvědomujeme proč a jaký má důvod to, co se kolem nás děje. Když konečně vyhrajeme ten boj o život zvaný POROD, tak nás někdo odnese od maminky nebo dá do inkubátoru. Tehdy nevnímáme, že je to nutné pro naše přežití. To jediné, co nejvíc chceme, je být zase u maminky, cítit bezpečí a lásku. Ta emoční bolest z oddělení je tak velká, že se často oddělíme od pocitů a už je pak v životě neprožíváme. Jsme takzvaně bezemoční a někdy i neuzemnění. Což znamená to, že nejsme pevně propojení s prožitky těla.
Může to mít i jiné následky – a to třeba to, že si vytvoříme domněnku, pocit či názor, že nás máma nechce, že ji nezajímáme atd. A aniž bychom si toho byli vědomi, celý život nás to ovlivňuje a může to být jeden z důvodů, proč spolu nemáme hezký vztah. Důvodů může být i mnoho jiných stejně jako následků inkubátoru či odnášení… Už jsem toho s klienty ohledně tohoto tématu prošla opravdu mnoho… Ale o tom zase někdy jindy. Přidávám sdílení ženy, která vztah s maminkou uzdravila. Když je vůle a chuť jde opravit všechno.
Krásné dny Mitra
Ahoj Mitro, přemýšlím, co napsat po druhé osobní konzultaci. Asi se furt divím. Jsem v němém úžasu. Ve 42 letech mám konečně pocit, že můžu s láskou a bez „odporu“ obejmout mámu a dívat se na svět s větším pochopením a laskavostí i k nedostatkům ostatních a k těm svým. Nepřebírat zodpovědnost za ostatní a především své nejbližší. Hodně jí to pomohlo mě pochopit, proč jsem tolik lpěla na mínění ostatních. Jsem to pořád já, ale nemám potřebu cpát svoji vůli do vůle ostatních. Tobě moc děkuju za opět skálopevnou oporu, podporu a vedení. Jsi velká průvodkyně a je mi velkou ctí se s důvěrou otevřít právě Tobě. S láskouMirka
