Ještě se vrátím k poslední letošní Ženě ve své síle… Poslední letošní VLČICI 
Byly to krásné a náročné 4 dny, plné zážitků, smíchu i pláče. Dovolily jsme si odevzdat to, co už není třeba sebou vláčet. A myslím, že jedno omezení za druhým praskalo, jak jen to šlo. 
Někdo si vzpomněl na to, co si v dětství přál a kde je jeho realita teď a pokud ne, práce s vnitřním dítětem mu to znovu zvědomila.
Při cestě přírodou ať už po prudší skále, nebo v noci, se omezení typu to nedám, měnilo na odvahu a odhodlání dokázat to. Sledovat to, jak je hlava plná omezení a tělo ji poslouchá a prostě padá a nohy jsou nejisté a pak se to přehodí na to, že dávám pozornost tomu, jak to zvládnu a tělo funguje podle toho, co mu zadám, je super. Ano podle hesla – čemu věnuješ pozornost, to roste — to prožíváš. Takže, ano to je volba.
Pokud jste si pro svůj život vybrali KLID, ať už z jakéhokoliv důvodu, třeba pro pocit bezpečí a život se změnil v NUDU, tak to není ten vnitřní klid, co spousta z nás hledá, ale strach dovolit si prožívat potlačené či zakázané emoce a pokud se zavřu prožitku a emocím, nezavírám se jen těm „negativním“, ale všem a pak nepřichází ani radost a ani život plný prožitků, které tak hledáme a toužíme po nich.
Dalším uvědoměním je, že já jsme ten, kdo volí, jakou mám hodnotu, jestli ostatní jsou zábavnější nebo ne, že ani o dosaženém titulu, či majetku, bohatství to není a už vůbec ne o větším sebevědomí, protože to jakou mám hodnotu, volím sama a to bez vnějších vlivů, ať už jsem špinavá nebo nastrojená, jsme to vždycky já a záleží jen na mně, jak se cítím, podle toho pak mi zrcadlí okolí moji hodnotu.
Zajímavá otázka vyvstala po příchodu z noci strávené venku, kdy všechny ženy měly potřebu se rychle osprchovat. Co vlastně ze sebe smýváme? Vždyť jsme byly jen venku v přírodě a pořád slyším, jak příroda je úžasná, jak chodit ven do přírody, která nám dává pocit klidu a bezpečí, ale pak se z toho rychle umýt a zaplácnout to chemikáliemi a kolik toho na sebe patláme… to je k zamyšlení…
Hledání viníků ničemu nepomáhá – mylná představa, že dětství a taky rodiče a všichni kolem mě způsobili, to co teď žiji. Pokud padnu do role oběti, těžko se z ní vystupuje, ale nemožné to není. Je na nás volba zůstat v roli oběti, nebo z toho vystoupit, protože ti všichni to jistě mysleli dobře a jinak to prostě neuměli… je třeba jim to odpustit a PUSTIT se toho.
Bylo by toho k napsání mnohem víc, chci ale říct, že je pro mě velká čest pozorovat ty změny a to jak si krásně ženy stoupají do svobody, protože svobodná a spokojená žena není ani ukřičená, ani protivná, ani nehraje zbytečné hry na oběti atd.
Krásné dny a díky
…někdy za se na viděnou na Pálavě…
Mitra a Vonti
