Čeká na mne měsíční pauza. Je potřeba trošku si odpočinout. Už si i tělo řeklo… Ale ještě chci sdílet jeden příběh…

S příběhy, kterými s vámi procházím, i když nejsou snadné, se vědomě neztotožňuji, i když jsou to někdy velká traumata, ale člověk přesně neví, co udělá jeho podvědomí. Každý podnět působí na naše podvědomí a někdy to může být opravdu velká zátěž.

Tímto děkuji všem klientům. Pokud by se někdo chtěl objednat, termín bude k dispozici až v druhé polovině března. Objednávat se samozřejmě můžete i teď.

Je hezky symbolické, že zrovna před pauzou, přišla paní, jež mi připomněla příběh, o kterém jsem si řekla, že až se se vše dokončí, tak o něm napíši. Tak tady je…

 

Příběh z terapie

Její příběh je o tom, že paní je majitelkou koně, respektive klisny, která nemohla otěhotnět. Paní na tom velmi záleželo, je to velmi vzácné plemeno, a pokud by tato klisna neotěhotněla, tak by možná i vymřelo. Vy si teď možná představíte bohatou paní s krásnými stájemi a spoustou koní. Tak to ale vůbec nebylo. Paní veškeré své peníze investovala právě do koně, i když by potřebovala spíše investovat do svého domu. Kůň pořád ne a ne otěhotnět. Terapie to byla velice dlouhá, myslím, že na ni asi nikdy nezapomenu. Nakonec se vše podařilo a klisna čekala dvojčata. To mělo také svůj příběh, ale zpátky k otěhotnění. Na klisnu byl vyvíjen obrovský tlak ze všech stran. Přestože by klisna ráda otěhotněla, pod tímto tlakem toho nebyla schopna. Bylo to velmi náročné, jak pro koně, tak pro majitelku.

Až jsme uvolnily veškeré pnutí, které ke klisně posílala majitelka, tak po pár měsících se vše podařilo a klisna otěhotněla. Bohužel v té chvíli nastal další problém a to byly již zmiňovaná dvojčátka. Jak paní později zjistila, je to docela velký problém, aby kůň měl dvě hříbátka. Všichni veterináři jí tvrdili, že bude muset jedno odstranit a byla z toho velice rozpolcená, tak se mi ozvala znovu. V té chvíli mi bylo jasné, i po komunikací s klisnou (jak se dá, na dálku komunikovat s kýmkoliv, vysvětlím třeba jindy), že v případě pokoušení se o odstranění jednoho hříbátka, tak je to konečná. Představte si, že chcete milion korun, dostanete dva a zase je tady zklamání.

Rozumím těm obavám majitelky klisny, ale šlo spíše o to, že příroda si vždy umí poradit sama, ale my z našich strachů vytváříme zbytečné tlaky a další emoce, které zvířata vnímají. Byla tam naděje od jednoho velmi starého veterináře, který řekl, že je možné, aby to klisna zvládla. Volba byla samozřejmě na paní, ale moje doporučení po vzdálené diskuzi s kobylou, bylo takové, že pokud se rozhodne jedno hříbě odsávat, tak odejdou všechny tři. Prostě už byla tím vším zklamaná a vyčerpaná.

Paní v sobě zpracovala všechny strachy a nechala to na klisně. A jak to dopadlo? Jedno z hříbátek samo zaniklo. Tím pádem se všechno vyřešilo krásně samo, protože jak říkám, příroda si vždy umí poradit.

Dneska má paní krásné hříbátko a všichni z něj mají radost a já také. Proč sdílím tento příběh? Je vlastně o tom, jak silné pnutí dokážeme vytvořit, nejenom sami v sobě, ale i na své blízké, ať už to jsou děti, zvířata, přátelé, rodina. Ale že všechno je možné změnit, pustit, pokud se dokážeme uvolnit a zpracovat své emoce.

Krásné dny a myslete na své blízké, ať už jsou to zvířátka nebo lidé… Zamyslete se, jestli na ně také někde příliš netlačíte… Nebo na sebe.

Krásné dny, Mitra ♥